od Juana Sierry | února 2024
Gate gate paragate parasangate bodhi svāhā
Pryč, pryč, opravdu pryč, dokonce až za nejzazší hranice. Nejvyšší moudrost zůstává, když všechno odpadne.
Z buddhistické tradice
„Ticho je účinnější než řeč. Z ticha vzešla myšlenka, z myšlenky ego a z ega řeč. Pokud je tedy řeč účinná, o kolik účinnější musí být její původní zdroj“ – Ramana Maharshi
Zvu vás, abyste si našli chvilku a ponořili se do Maharshiho slov. Zavřete oči a zadívejte se dovnitř, jen na několik okamžiků, buďte v klidu, buďte ve svém tichu.
Slova Ramany Maharashiho jsou výzvou k tomu, abychom se podívali „od srdce“ a prozkoumali ticho jako cestu k našemu přirozenému stavu bytí, kterým je blaženost, radost, mír a nerušená přítomnost.
Odstraněním řeči můžeme ztišit ego, utlumit myšlenky a vrátit se do ticha.
Co je tedy ticho? Je to absence vnějšího hluku, absence řeči? Nebo je to schopnost přesunout pozornost dovnitř, ztlumit vnější podněty a umět mlčet uprostřed hluku a řeči? A co vnitřní hluk? I když sedíte ve zcela tichém prostoru, mysl a její pozornost mohou být hlasité a ohromující.
Sedět v tichu není snadný úkol. Mysl je často tažena mnoha směry a různými cestami. Jak říká mistr Patanjali v YS1.2 „jógaḥ citta-vṛtti-nirodhaḥ“, jóga je proces ukončení vrttis (pohybu, chybné identifikace) na poli citta (věci mysli). Padmaji (Sharon Gannon) sdílí svůj komentář, „když se přestanete ztotožňovat se svými myšlenkami, kolísáním mysli, pak je tu jóga, identita se sebou samým, což je samádhi, štěstí, blaženost a extáze“. Cvičení jógy slouží jako mocný nástroj pro kultivaci vnitřního ticha. Pokud dokážeme sedět jako pozorovatel a dovolit mysli, aby byla v klidu, aniž bychom byli taženi směrem myšlenky nebo řeči, pak můžeme zažít svůj přirozený stav bytí. Ticho je kanálem k seberealizaci, který nám poskytuje přístup k hlubokému ponoru do propasti naší blaženosti, znovuobjevení pravdy o tom, kdo jsme, mimo naše myšlenky a identity. Pozorováním mysli vytváříme prostor pro sebeuvědomění, vhled a probuzení naší skutečné podstaty.
Vyrůstal jsem v New Yorku na konci 80. let a byl jsem obklopen neustálou smyslovou stimulací přicházející z městského prostředí. V tomto neustálém proudu podnětů byl prostor, který nabízel opačný zážitek. Útočiště tichého vědomí, místo pro rozjímání a soustředění. Moje první vzpomínka na ticho sahá do doby, kdy jsem byl ministrantem, když mi bylo asi 10 let. I když jsem nebyl příliš nábožensky založený, chtěl jsem se oblékat a sloužit. Nejvíce mě bavilo především to, jak tichý byl posvátný prostor na začátku každé bohoslužby. Přineslo mi to jistý klid, který okamžitě uklidnil a ztišil mou mysl. Umožnilo mi to pohybovat se v prostoru pozorněji a pěstovat pocit jasnosti. Bylo to místo, kde čas neexistoval. Vnější ticho dalo prostor mému vnitřnímu tichu, aby se znovu objevilo. Jakmile začala hrát varhanní hudba a kostel se zaplnil lidmi, moje pozornost se přesunula od ticha k řeči, a tak mé zkušenosti převzalo myšlení a herby ego. V té době jsem neměl nástroje, abych zůstal v klidu a nenechal se rozptýlit vnějším a vnitřním hlukem. Cvičení jógy mi dalo schopnost být svědkem probíhajících činností mysli, pozorovat je, jak postupně doznívají do ticha a nechat se vyprázdnit, vyprázdnit, vyprázdnit. Brána brána paragát parasangate bodhi svāhā – tato modlitba, která se objevuje na konci sútry srdce, jednoho z nejznámějších buddhistických písem, nejhlouběji vyjadřuje podstatu buddhistické filozofie, kterou je prázdnota. Překlad z knihy Jivamukti Chant nabízí následující výklad: „Pryč, pryč, opravdu pryč, dokonce až za nejzazší neomezené. Nejvyšší moudrost zůstává, když všechno odpadne." To, jak se díváme na svět, je pouze projekcí naší mysli a projekcí naší pozornosti. Pokud opustíme připoutání mysli, můžeme zažít prázdnotu, která dává vzniknout svědectví o naší neměnné povaze blaženosti a přítomnosti, prostoru oproštěného od přetrvávajících klamů mysli.
Každou chvíli sezení v tichu podporujeme naši schopnost ztlumit vnitřní hluk mysli a umožnit našim myšlenkám, aby se rozpletly a byly pozorovány. Ticho nám umožňuje kultivovat klid v naší mysli a tímto praktikovat přítomnost při prožívání našeho přirozeného stavu bytí. Ticho dává příležitost naslouchat vnitřnímu klidu svého srdce a znovu se napojit na naši intuici, prostor bytí. Čím hlouběji se ponoříme do ticha, tím můžeme více vědomě sedět, chodit i provádět jógovou praxi. Toto je rozvíjení ticha a prázdnoty, žádné vnější rozptýlení nebo posilující impulsy, které by vás vytáhly z vašeho přirozeného stavu bytí. Máme mnoho synonym pro popis tohoto místa, jako být prázdný, být v tichu, míru, radosti, spokojenosti, blaženosti, extázi, seznam pokračuje. Ve skutečnosti toto místo nemá žádné jméno. Je to bezejmenné. Znát toto místo je pravda o tom, kdo jste, nikdy se nemění, jste vždy přítomní. Je to naše útočiště, když je náš vnější svět ohromně vyčerpávající.
Jak zní slavná píseň od Depeche Mode „...vše, co jsem kdy chtěl, vše, co jsem kdy potřeboval, je tady v náručí, slova jsou velmi zbytečná, mohou jen ublížit.“
Užijte si Ticho.