DECH: UTIŠOVAČ MYSLI

od Julie Kirkpatrick |říjen 2025 pracchardana-vidhāraṇa-ābhyāṁ vā prāṇasya (PYS 1.34)

Kolísavá mysl se také uklidní procvičováním vypuzení a zadržování dechu. Kolísavá mysl se také uklidní procvičováním vypuzení a zadržování dechu. Zpráva přišla naprosto nečekaně: někdo blízký mi náhle zemřel. Nemohl jsem dýchat, jak mi tekly slzy a přemohly mě emoce šoku, zármutku a nevíry. Dobrý přítel a jogín mě beze slova objal. Pevně mě držel a začal dýchat pomalu, pravidelně a hluboce rytmicky. Začal jsem ho sledovat a brzy se moje mysl uklidnila.

Pravděpodobně jsme se všichni ocitli v situacích, kdy náš dech jasně odrážel náš duševní stav, například hněv krátkými nádechy, smutek vzlyky, nervozitu krátkými, rychlými mělkými dechy nebo jakékoli jiné nesčetné emoce. Patanjali nám v této sútře připomíná, že jednou z mnoha technik, které můžeme použít k uklidnění vzestupů a pádů našich myšlenek a pocitů, je vědomé dýchání. Jinými slovy, změnou dechového vzoru můžeme ovlivnit nervovou aktivitu v mozku a nervovém systému. Když se naše myšlenky uklidní, můžeme ztělesnit vnímavost a dosáhnout jasnosti.

V lekcích Jivamukti jógy vinyasa se nám připomíná, abychom nepřetržitě používali dýchání ujjayi (obecně nádech na 4 počty, následovaný výdechem na 4 počty nosem, s jemným šeptavým zvukem generovaným v blízkosti hlasivek, opakovaným konzistentně po celou dobu lekce). Bez ohledu na to, jaké ásany cvičíme, ať už jsou nejjednodušší nebo nejtěžší, jaké jsme kdy zkoušeli, dech zůstává klidným vzorem nádechu a výdechu. Toto je trénink a praxe pro vnější svět, kde můžeme potřebovat aktivovat tento typ dýchání v dobách stresu, abychom zůstali klidní, a tím se zbavili návyků dysfunkčního dýchání, které mohou nakonec přispívat k únavě, nedostatku jasnosti nebo nepořádku.

Dýchání je součástí autonomního nervového systému, to znamená, že ho děláme, aniž bychom o něm museli přemýšlet. Dýchání však lze také začlenit do sféry vědomého jednání. Vědomé dýchání je mostem mezi fyzickým tělem a jemným tělem. Pránajáma, o které se hovoří v YS 1.34 a která je dále vysvětlena jako jedna z 8 částí Patanjali jógy (viz YS 2.29), je starověká indická disciplína vyvinutá ranými praktikujícími jógy a zahrnuje zdokonalování aspektů vědomého dýchání pro dosažení požadovaných mentálních nebo emocionálních stavů. Techniky pránajámy posilují naši pránu (životní sílu) a jemně ladí náš nervový systém tím, že při různých praktikách zadržujeme dech buď vnitřně, nebo vnějšku. Pránajáma je někdy definována jako prodlužování, rozšiřování, zesilování nebo usměrňování prány. Praktiky pránajámy jsou popsány mimo jiné v Hatha Jóga Pradipice, Gheranda Samhitě a Šiva Samhitě a existuje mnoho, mnoho způsobů, jak se tyto praktiky učí, v závislosti na učitelích a linii. Začněte s jednoduchými přímočarými technikami a věnujte jim čas, abyste viděli, jak se vyvíjejí. Jedním z klíčových prvků při praktikování pránájámy je být ve stavu sthira (stabilní) a sukham (příjemný). Pokud se objeví tlak, napětí nebo úzkost, zašli jste dál, než je potřeba. Dejte si pauzu a vraťte se k tomu jindy.

Jógové praktiky nám nabízejí šanci stát se vyrovnanými lidmi, přinést do našeho vědomí aspekty sebe sama, které byly zahaleny v našem nevědomí, zbavit se úsilí a stresu spojeného s moderní dobou a chaotickým myšlením. Vědomé dýchání nabízí jeden ze způsobů, jak uklidnit vnitřní šílenství. „Kde je mysl utišena, tam je dech zastaven. Kde je dech zastaven, tam je mysl utišena.“ Hatha Jóga Pradipika 4.23