od Alexandry Colombo |
Říjen 2023
kāyendriya-siddhir aśuddhi-kṣayāt tapasaḥ
Prostřednictvím tapas, cvičení a sebekázně dochází k dokonalosti těla a smyslů.
PYS 2.43 Před mnoha lety jsem se rozhodla vydat se na pouť. Cesta byla velmi dlouhá, celá pěšky, a já měla k dispozici jen velmi málo věcí. Pamatuji si, že každé ráno, když jsem se probudila, mi moje mysl dávala tisíc důvodů, proč jít domů. Cesta byla příliš těžká, na ubytovně bylo příliš mnoho lidí, únava a tlak ze všeho, co jsem za sebou nechala, a všeho, c na mě čeká po návratu bylo nesnesitelné. Den za dnem se mi jednoduchost cesty však stala oporou. Krása různých barev svítání, sladká hudba deště, tiché úsměvy ostatních poutníků. Nebylo důležité dosáhnout nějakého cíle, ale vychutnat si vzácné, jednoduché okamžiky, které mi tato cesta přes všechny potíže nabízela.
Třetí z Pataňdžaliho nijam, chování jogína k sobě samému, je „Tapas“, což se tradičně překládá jako „askeze“ nebo „kázeň“. Slovo tapas je odvozeno z kořenového sanskrtského slovesa 'tap', které znamená „spálit“ a objevuje se jako první slovo druhé kapitoly Pataňdžaliho jógových súter tapaḥ-svādhyāyeśvara-praṇidhānāni kriyā-yogaḥ (PYS 2.1), což naznačuje, že „musíme mít vášnivou, spalující touhu podstoupit jakoukoli disciplínu, která je nezbytná k očištění našich myšlenek, slov a činů“ (Eternity is Happening Now od Sharon Gannon). Jako jogíni musíme vařit v ohni naší vlastní praxe.
Naše mysl má tendenci dávat výrazu „askeze“ negativní konotaci. V józe „askeze“ znamená jednoduchost, přijetí pravdy, že ke štěstí nepotřebujeme nic jiného, než vědět, kdo skutečně jsme. Tím, že žijeme jednoduchý život, aniž bychom neustále toužili po něčem vnějším, o čem si myslíme, že nás udělá šťastnými, je naše mysl přítomnější a soustředěnější. Čím více věříme, že potřebujeme určité věci k dosažení určitého cíle, tím více na nich budeme závislí. Čím jednodušší můžeme být, tím více svobody pocítíme. Jednoduchostí a praxí vytváříme teplo, potřebné k očistě na duševní i fyzické úrovni. Jednoduchost dělá tělo silnější a mysl klidnou a koncentrovanou.
Protivenství budou v životě vždy existovat a naše mysl najde mnoho důvodů, proč nepraktikovat. Pokušení stát se „praktikantem jen za dobrého počasí“ je hned za rohem. Ale tapas je schopnost udržet svou praxi tváří v tvář nepřízni osudu; je to něco, co odhaluje naši schopnost. Jak popisuje sútra II:43, ze schopnosti udržet naši praxi vzniká velká síla. Z jógického hlediska je důvodem praktikování tapas odstranění závoje nečistot, abychom si uvědomili naši pravou podstatu. „Naše duchovní praktiky by nás měly proměnit v plamenech jejich obtíží a zapálit v nás oheň, který spálí sobectví“ (Výňatek z kapitoly 9,Jivamukti jógaod Sharon Gannon & David Life).
Tapas i Manipura čakra jsou spojeny s elementem ohně (agni), který je elementem „transformace“. Proměnu můžeme zažít, když přijmeme výzvy a přijmeme vědomé rozhodnutí umožnit změnu, tedy vykročení z naší komfortní zóny a odevzdání se životu může být okamžikem růstu, ve kterém se o sobě dozvíme více. Když jsou věci příliš snadné, je těžší naučit se životní nauky, které nám umožňují stát se soucitnějšími, měkčími a uzemněnějšími lidmi.
Duchovní a fyzické praktiky jsou tapasické, když cvičíme důsledně po dlouhou dobu. Najít si každý den čas, kdy můžete být přítomni, nezáleží na tom, kde, kdy nebo na jak dlouho, ale ,,ukázat se" je klíčové. Tapas znamená rozvinout podložku a cvičit, ať už to může být ásana, pránájáma nebo meditace nebo dokonce jen sedět a psát deník. Cvičit každý den, bez ohledu na to, je milostivý dar pamatování. Jak by řekl básník Rúmí: „Navštěvuješ se pravidelně? Začněte hned.“
Comments