SANTOŠA – STAV, KDY VÁM NIC NECHYBÍ

od Camilly Veen |

Září 2023

santoṣād anuttamaḥ sukha-lābhaḥ Díky realizaci santoša, spokojenosti, dochází k dosažení nesrovnatelného štěstí. PYS 2,42

„Nebývalé štěstí“… Přemýšlejte o tom na okamžik; štěstí tak velké, že předčí všechno štěstí, které jste kdy cítili. Zní to úžasně, že? Dalo by se něco takového někdy zažít v říších lidského života?

Většinou, když máme z něčeho radost, víme, že ten pocit nebude trvat věčně. Jakkoli se v daný okamžik cítíme s něčím spokojeni nebo šťastní, nakonec to vyprchá a my začneme hledat nové věci, které bychom si mohli užít. Toto neustálé hledání potěšení a vyhýbání se nepohodlí je tím, co většina duchovních tradic považuje za hlavní příčinu lidského utrpení. „Normální“ štěstí způsobené vnějšími okolnostmi nebo smyslovými požitky nemůže nikdy trvat, protože to, co ho způsobilo, je od přírody dočasné. Jak tedy můžeme najít skutečné trvalé štěstí? Patanjali nám dává praxi santoša jako druhou nijamu zmíněnou v sútře 2.32. Sanskrtské slovo „santoša“ znamená v angličtině něco jako „skutečná spokojenost“: Předpona „sam“ znamená zcela nebo úplně a „tosha“ (z kořene „tus“) znamená spokojenost, uspokojení a přijetí. Nijamy jsou ctnosti nebo doporučené návyky pro žití zdravého a naplněného života, který vede k pozitivnějšímu vztahu k sobě samým. Nebo jak říká Sharon Gannon, „The Dos“ ve vztahu k „The Don't“ z jam. Smyslem zvyku je, že se vyskytuje pravidelně. Abychom tedy skutečně získali výhody nijam, je důležité je začlenit do našich životů jako součást naší běžné denní rutiny. Jeden způsob, jak porozumět konceptu santoša, lze nalézt v příběhu z hinduistické mytologie, kde Santošais ztělesňuje jako syna boha Dharmy a bohyně Tushti. „Dharma“, ze sanskrtského kořene dhr- znamená „to, co drží pohromadě“ a je definováno jako povinnost, zákon a život podle způsobu moudrosti. Tushti znamená spokojenost. Z toho jsme pochopili, že santoša je zkušenost spokojenosti, která je založena na moudrosti a povinnosti, a nejen na pocitu dobrého z věcí na povrchní úrovni. Dharma je základní princip vesmírné existence a moudrost je od přírody stabilní, takže santoša je stabilní štěstí, nepodléhající věčné změně přírody. Podle písma ‚Jóga Vāsiṣtha‘ je spokojenost jedním ze čtyř vojáků, kteří střeží brány k osvobození – moksha (ostatní jsou trpělivost, sebedotazování a společnost s moudrými). Abyste tedy dosáhli osvobození, musíte se nejprve spřátelit se spokojeností. Stav osvobození je často popisován jako „jednota bytí“ a to, co tam zažíváme, je ztotožnění se s pravým Já, což se liší od ztotožnění se s malým já. Náš učitelský guru, Shri Brahmananda Saraswati, jednou řekl, že jóga je „stav, kdy vám nic nechybí, kdy jste totální a kompletní a cítíte se dobře. Je to oceán nektaru“. Když něco cvičíme důsledně v průběhu času, stáváme se v praxi stále pevnějšími, a tehdy postupně začínáme získávat výsledky. Podle sútry 2.42 je výsledkem důsledné praxe santóši nejvyšší neboli nesrovnatelné štěstí; ‘anuttamaḥ sukha’. A jak praktikovat spokojenost? Neustálou kultivací mysli bez tužeb a místo toho zaměření se na nalezení vnitřního klidu. Tím, že přijmete svět takový, jaký je, a budete vděční za to, co už máte. Tím, že se vzdáme toho, že chceme vždy víc nebo něco jiného, než co už máme. To úzce souvisí s jinou jógovou praxí, zvanou ‚vairagya‘, zmíněnou v sútře 1.12 („abhyāsa-vairāgyabhyāṁ tannirodaḥ“) a jedním z hlavních témat Bhagavadgíty. Podle této myšlenky spočívá klíč ke zklidnění neklidné mysli v nepřipoutanosti nebo nezájmu o světské předměty. Pomalu si začínáme uvědomovat, že zdroj štěstí leží v nás, takže zvenčí není co uchopit. Spokojenost se vyvíjí zevnitř ven. Edwin Bryant ve své knize „The Yoga Sutras of Patanjali“ říká: „Ať už v tomto světě existuje jakékoli štěstí v požitku a jakékoli větší štěstí v nebeském světě, nedosahuje ani jedné šestnáctiny štěstí dosaženého ukončením touhy“.