od Janky Oeljeschlager a Marie Claussen | Srpen 2024
2.3 Avidya asmita raga dvesha abhinivesha pancha klesha
Pět překážek, které stojí na cestě k věčné spokojenosti (samádhí) jsou ignorace, egoismus, připoutanost, averze, strach ze smrti.
Chceme být šťastní. Chceme, aby náš život něco znamenal. Přesto se zdá, že štěstí je těžko uchopitelné a vzdálené. Někdy není k dispozici, někdy je prostě nedosažitelné. A jakmile jej najdeme, uvědomíme si, jak rychle jej můžeme zase ztratit. Naše cesta ke konečnému štěstí je obvykle dlážděna dotěrnými hlasy pochybností a obav. Jsou chvíle, kdy jsou tyto hlasy na okamžik umlčeny; jindy nás trápí. Navzdory naší snaze o štěstí se ocitáme ve větší či menší míře nespokojenosti nebo dokonce zoufalství.
Proč je tak těžké dosáhnout štěstí a naplnění, které hledáme? Nebo proč je tak náročné dosáhnout spokojenosti, po které toužíme?
Filozofie jógy, v tomto případě Pataňdžaliho jógasútry, na tuto otázku odpovídají jedním slovem: kléša. Kléša je druh agónie, která je uvnitř naší bytosti. Ambice a úsilí o úspěch znamená kléša. Kléša slouží jako rámec pro pochopení našeho rozporu mezi našimi touhami a našimi prožitými zkušenostmi. Definují anatomii toho, co nás svazuje, a brání nám v tom, po čem toužíme. Příčinou tohoto konfliktu je zásadní nepochopení toho, kdo skutečně jsme. Toto nedorozumění vede ke všemu dalšímu utrpení v nás i kolem nás a bude pravděpodobně trvat déle než celý život, než se pro nás stane srozumitelným.
Avidya, nevědomost, je hlavní příčinou asmita, raga, dwesha a abhinivesha. "Nevědomost je polem pro ty ostatní, kteří jsou uvedeni za tím, ať už jsou spící, slabí, zachycení nebo udržovaní." (Sri Swami Satchidananda). Avidya je rodičem všech. Odkazuje na základní nepochopení naší skutečné podstaty a povahy reality. Ale co je skutečné? Realita je hovorově označována jako svět hmotných věcí, stavů a událostí vytvořených lidmi – všechny okolnosti, které se mění. V oblasti jógové filozofie stojí Brahman (a tedy i Átman) jako jedinečná, neměnná realita, která přesahuje čas a nestálost. "Avidya znamená zaměnit nevěčné, nečisté, zlo a noumenon za věčné, čisté, dobré a átman." (Swami Satyananda Saraswati). A dává příklad, kdy zaměňujeme lano za hada – forma našeho vědomí je v té době avidya. Pokud je člověk schopen ovládat avidyu, snadno ovládne všechny ostatní kleshy. Řekl rychleji, než udělal. Z Asmity neboli ega vzniká iluze oddělenosti vytvořená avidjou. Vědomí „Já jsem“ se mísí s existencí, s tělem, činy a myslí. Je to pocit „já“ neboli individuality, který podněcuje naše touhy, strachy a konflikty. Nepochopení pravé podstaty našeho bytí znamená zaměnit ne-já za Já. Znamená to zaměňovat nečisté s čistým, nestálé s věčným a štěstí s bolestí. Ego hledá potvrzení, schválení a kontrolu a žene nás k tomu, abychom usilovali o vnější úspěchy a identity. Koncept spojení identifikace s tělem a vyšším vědomím dohromady se nazývá asmita.
Raga, odkazuje na připoutanost nebo touhu po příjemných zážitcích, předmětech, vztazích nebo výsledcích. Jsme poháněni myšlenkou, že naplnění lze nalézt ve vnějších zdrojích, což nás vede k nutkavému hledání potěšení a vyhýbání se nepohodlí. Dvesha neboli averze je odvrácenou stranou připoutanosti, která vzniká z naší odolnosti vůči bolesti, nepohodlí a nežádoucím zkušenostem. Je poháněna strachem, hněvem a soudem, které vytvářejí separaci a konflikty uvnitř nás samých a s ostatními. Patanjali zdůrazňuje důležitost kultivace vyrovnanosti tváří v tvář dvésha, přijímání slasti i bolesti jako součásti naší zkušenosti. Skrze praktikování soucitu se všemi bytostmi, odpuštění a empatie můžeme překonat dualitu toho, co se nám líbí a nelíbí, přijmout život v jeho celistvosti a nalézt mír i mezi obtížemi. Abhinivesha je instinktivní strach ze smrti nebo neznáma , zakořeněný v instinktu přežití. Projevuje se jako lpění na životě a odpor ke změně nebo pomíjivosti, přesahující fyzickou smrt, včetně strachu ze ztráty identity, vztahů nebo majetku.
Pochopení toho, co nás spojuje, nás zároveň informuje. Poznání vrhá světlo. Klehas tvoří vyprávění, podmínění myšlení a přesvědčení, které je neviditelné, protože je považováno za normu. Omezují naše štěstí, blokují naši mysl a podporují právě to utrpení, kterému se tak usilovně snažíme zabránit. Pokud víme, co nám stojí v cestě, můžeme se očistit a zažít plnost našich schopností. Proto se zdá být užitečné porozumět pěti kleshám co nejlépe, učinit je srozumitelnými a pak pro sebe najít způsob, jak je co nejlépe odstranit nebo minimalizovat na naší duchovní cestě životem.
Comentarios