od Karina Eline Kibsgaard | února 2025
saktāḥ karmaṇy avidvāṁso
yathā kurvanti bhārata
kuryād vidvāṁs tathāsaktaś
cikīrṣur loka-saṅgraham (Bhagavadgíta 3.25)
Ó Arjuno, stejně jako nemoudří jednají z připoutanosti ke svému jednání, tak moudří by měli jednat bez připoutanosti a toužit po udržování (blahu) slova.
Bhagavadgíta, která vypráví příběh bitvy a krize v Indii, nabízí cestu k realizaci se zaměřením na moudré a správné jednání. Napsáno kolem roku 200 před naším letopočtem, Krišna je na misi obnovit dharmu ve světě. Působil jako vozataj a učitel Arjuny během jeho osobní krize svědomí a zmatku. Můžeme se s tímto příběhem ztotožnit, protože lidstvo znovu zažívá teror a brutalitu války spolu s hrozivým klimatickým kolapsem a rostoucí polaritou mezi lidmi. V BG Krišna dává vedení a rady Ardžunovi, jak se pohnout vpřed, protože se zdráhá jednat a plnit svou povinnost udělat pozitivní změnu ve světě. Krišna věnuje zvláštní pozornost józe jednání: vzdání se vlastnictví plodů/výsledků našich činů a jednání pro větší dobro ve světě.
Navždy mě inspiruje vize a práce našich učitelů Padmajiho a Davida, kteří formují nové a prastaré myšlenky/koncepty k vytvoření praxe Jivamukti jógy. Nebýt jejich učení, snadno bychom se ztratili v nekonečném hledání sebestředného sebezdokonalování, nikdy bychom nebyli spokojení, až bychom se úplně unavili nebo zranili při fyzickém cvičení. Dali nám dar prostřednictvím této metodologie, která nám umožňuje být na nich nezávislý a směřovat k vyššímu dobru. Nejsme sami, kdo si uvědomuje, že Satsang nebo komunita pomohou uzdravit svět.
„Co se týče planety, na lidstvo se zaměřilo více než dost. A v naší nekonečné vlastní posedlosti jsme jasně ztratili ze zřetele „zásadní tajemství“ – kterým není člověk a není lidstvo; je to pochopení našeho místa v širší síti života na této krásné a tajemné Zemi“ – Sharon Blackie, If Women Rose Rooted.
Když žijeme v současném stavu světa, síla satsangu/komunity pociťuje zásadní význam tváří v tvář naší prožívané realitě. Satsang poskytuje pocit sounáležitosti, inspiraci a naději, že individuální a kolektivní změna je skutečně možná! Prostřednictvím praxe setkávání skutečných lidí sdílejících myšlenky, kultury, prožité zkušenosti a naslouchání si; jak si znovu představit jiný způsob života ve světě. Vzdávat se naděje není řešení! Měli bychom bojovat o budoucnost. Zejména my, kteří již máme zaběhnutý život a jsme relativně v bezpečí, bychom měli být první, kdo vystrčí krk a vykoná práci kolektivní změny.
V duchu našich učitelů a jejich inovativní práce, kéž to najdeme v naší praxi, naší interpretaci a vyjádření praxe; budovat komunity a hledat způsoby, jak překonat iluzi oddělení, ubližování a vykořisťování. Odmítání minulých přesvědčení a kulturního podmiňování konfliktů a strachu, často ve snaze o moc nebo ve jménu duchovní tradice/systému víry. Jivamukti jóga v duchu YS 1.46 tvrdí, že naše spojení/vztahy s ostatními by měly být vzájemně prospěšné a pocházejí z trvalého místa stability. Toto je radikální myšlenka, když je uvedena do praxe, umožňuje nám rozložit naši současnou kulturní představu, že Země a všechny ostatní bytosti existují pro náš prospěch, aby byly využívány pro sobecké účely. V tomto světle se cvičení stává nástrojem ke zlepšení naší pozornosti/uvědomění, ke zlepšení našich vztahů ke všem ostatním a rozpuštění pocitu odloučení.
Kéž v sobě a navzájem vzbuzujeme naději a odvahu; promluvit a udělat dílo kolektivní změny. Stejně jako to před námi neúnavně dělali naši učitelé prostřednictvím jógy, veganství a duchovního aktivismu. Kéž můžeme obnovit a vyléčit rány vytvořené nenávistí a odloučením, osvobozeni od sobectví, sebestřednosti, abychom si představovali a společně pracovali na budoucnosti rovnosti, míru a štěstí pro všechny.
Commentaires