KAM AŽ OKO DOHLÉDNE

od Rima Rani Rabbath | května 2025

asato mā sad-gamaya

tamaso mā jyotir gamaya

mṛtyor mā amṛtaṁ gamaya

Óm. Veď mě z neskutečného do skutečného, z temnoty do světla, ze smrti do nesmrtelnosti.

„ Vidíš lépe, Leare !“ – Hrabě z Kentu v Králi Learovi, Shakespeare: 1. dějství, 1. scéna

Poté, co mu král Lear řekne, aby zmizel z jeho dohledu za to, že se zastal Cordelie a mluvil pravdu, hrabě z Kentu Leara naléhá, aby lépe viděl. Lépe vidět, jasně vidět, dívat se pozorněji, dívat se blíže, abychom viděli širší souvislosti – tuto radu, kterou věrný rádce dává svému králi, nacházíme v učení jógy. Sanskrtské slovo pro pozorné dívání se je upekșa (z upa = jít přiblížit se, směrem k + ikșa = dívat se) – jít přiblížit se, abychom se podívali. Zmíněný pokyn naznačuje, že upekșa je výzva k lepšímu vidění, abychom se mohli zabývat svou situací s nadhledem a jasností.

Learova schopnost vidět lépe, vidět jasně byla omezena, protože byl zaslepen tvrdohlavostí, pýchou a mocí. Tvrdohlavost, pýcha, moc, hněv, žárlivost, strach, předsudky – seznam překážek, které vedou k našim slepým skvrnám, pokračuje.

Slepá skvrna je oblast v našem zorném poli, kterou z jakéhokoli důvodu nevidíme. Slepé skvrny nám brání plně vidět a zhoršují naši schopnost vcítit se do bezprostřednosti naší zkušenosti s nadhledem a lehkostí. Slepé skvrny patří do říše avidyā (a = ne + vid = vědět, cítit, prožívat, rozpoznat). Avidyā znamená klam, nevědomost, mylné poznání. Vztahuje se k přetrvávajícímu, neustálému, hluboce zakořeněnému mylnému vnímání a je první a základní příčinou všech kleš – vlnových vzorců, interferencí a utrpení, do kterých se zapleteme.

Nedávno mi jeden izraelský student, kterého znám už přes deset let, řekl, že jsem byl první člověk z arabského světa, kterého kdy potkal, když přijel do New Yorku. Podělil se se mnou o to, jak se po nějaké době soustavného cvičení jógy rozplynuly jeho rigidní přesvědčení a utkvělé představy o „ abstraktním nebezpečí “, které měl o „ lidech jako já “, což mu umožnilo znovu se sladit s realitou a „vidět“ mě jako člověka, se kterým se může spojit s lehkostí, nikoli se strachem.

Praxe ásan má mnoho složek, jednou z nich je dṛşti neboli bod upřeného pohledu. Existuje devět dṛşti odpovídajících různým částem těla. Se zaměřením pohledu na jedno místo dṛşti zlepšuje všímavost a přináší pocit jednoty – mysl se naplní jednou věcí, což nám umožňuje prožít okamžik plné integrity bytí. Proces přivedení pohledu do bodu ekāgratā, tj. soustředění se na jedno místo na naší podložce, nám umožňuje rozvíjet vnímání a vědomí v celém těle. S tělesným vnímáním začínáme vidět za omezený dosah našich očí. Začínáme vidět s citem. „Každý pór kůže se musí stát okem,“ píše BKS Iyengar v knize 'Světlo života'. Když cítíme ásanu každou buňkou naší bytosti, cítíme v přítomném okamžiku, zjemňujeme své vidění, pronikáme avidyou a nacházíme klid v těle, klid v mysli, klid ve vztazích.

Praxe ásan nás vybízí k rozvoji citlivosti, abychom mohli roztáhnout svou mysl tak daleko, jak jen oko dohlédne, a pak jde ještě o krok dál tím, že změkčí to, co je v našem srdci strnulé, aby se náš zrak rozšířil tak daleko, jak jen srdce dohlédne. Jak napsal Antoine de Saint-Exupéry v knize Le Malý princ: „Pouze srdcem lze správně vidět; to podstatné je oku neviditelné.“ Mysl může vést tělo k dosažení ásany, ale srdce to také musí cítit. Cítění je mezníkem naší lidské, vnímavé existence a úsvitem jasnosti. Kéž cvičíme tak, abychom mohli cítit celou existenci ve své vlastní bytosti.